Žehlička.

Večer. Sedím v kavárně, schůzka narychlo, práce jen chvíli, pak povídání, trochu se to protahuje, připozdívá se. Bára už je doma, posílá mi textovou zprávu:


Rozsvícená koupelna, otevřená ložnice, zapnutá žehlička!

Sakra. Řikám: "Musim domů, žena píše: Rozsvícená koupelna, otevřená ložnice, zapnutá žehlička!" Reakce mě překvapí. Tomáš (ženatý): "To máš dobrý, taková hezká výzva, tak spěchej!" Já samozřejmě vím, co zpráva znamená (nechal jsem ráno otevřenou ložnici, kde pak celý den řádí kocouři, nezhasnul jsem v koupelně a žehličku nevytáhl ze zásuvky). Takže na co bych se měl těšit? Zpráva přečtená u kavárenského stolu ale působí v úplně jiném kódu. Manželská šifra? Rozsvícená koupelna, otevřená ložnice, zapnutá žehlička... Chápu: světlo, sprcha, otevřeno do ložnice. Jen ta žehlička je trochu perverzní... Ale protože my s manželkou nemluvíme v kódech, ale necháváme slovům jejich význam, jednoduše odpovím, že mě to mrzí a přijdu za chvíli. Protože i když mě to pobaví, vím co zpráva znamená.

A když přijdu domu, o zprávě už nemluvíme. Jen se dohodneme na tom, že budeme na noc pouštět kocoury do ložnice, aby jim nebylo smutno.

A když teď řeknu, že večer nikam nejdu a budu doma, zpráva od kamárada v kódu: "Aspoň si užiješ žehličku" mě už nepřekvapí.

posted by Vratislav Šlajer @ 8/09/2005 10:14:00 odp.