Kriti voyage: úterý

Dnešní plán: jedeme směr východ, chceme projet vnitrozemím střední části Kréty (kraj Rethymno), plánujeme projet přes hory dolů na jih, lákají nás jižní pláže, přetížené turisty o něco míň než ty severní.

Z Perama do Anogia
Sjedeme z hlavní north highway, jedeme vesničkami od Peramy do Anogie. Po cestě zastavujeme v jeskyni ZONIANA, víc než krápníky nás snad baví průvodcova angličtina.



ANOGIA je podle průvodce ryzí krétská víska, nám se ale zdá spíš jako past na turisty. Jen jí projedeme a pokračujeme do hor.

Přes hory
Kolem Mt. IDI (Mt. Psiloritis, nejvyšísí hora Kréty, 2 456m) projíždíme nejdříve asfaltovou cestou, na mapě značená žlutě, nejhorší komplikací je stádo ovcí přes cestu.



Dojedeme až k IDEON ANTRON (jeskyně, Diovo rodiště), dáme si řeckou kávu v taverně s výhledem na nížinu Nida (NIDA PLATEU).

Ptáme se v taverně, jestli je možné projet hory na jih: „No problem.“ Tak vyrážíme.

Mineme observatoř na Mt. Skinakis, cesta se mění z asfaltové na kamenitou. Na mapě svítí bíle, až dolů na jih do Gergeri. Jsme trochu nervózní. Projíždíme kolem dělníků, řidič bagru nás s klidem posílá dál, cesta je prý průjezdná. Neodradí nás ani auto dvou francouzů, kteří to vzdali.
Dereme se přes kameny, do kopce a z kopce. Pak to chceme vzdát, vrátit se, ale to už nejde, cesta je příliš úzká na to abychom se otočili. Kromě toho máme za sebou kamenitý sešup, který zpátky nikdy nevyjedeme. Šílíme, naše auto z půjčovny na tohle rozhodně nestačí. Už abychom byli dole.
Jenže po hodině trápení narážíme na plot: cesta je slepá. Musíme se vrátit.
Několik kopců ještě vyjedeme, ten v polovině ale ne. Uvízneme v kopci na kamenité cestě, nemůžeme tam ani zpátky. Chvíli ještě bojujeme, brousíme gumy a balancujeme ve srázu, ale je to k ničemu.



Bára vyráží pěšky po cestě najít pomoc, já se snažím trapně postavit cestičku z kamenů. Za půl hodiny se Bára vrací s dvěma místními, záchrana, auto se podaří vytlačit přes kameny do kopce. My dva s jedním z nich tlačíme, druhý horal řídí. Jakmile se auto ocitne na lepší cestě, našlápne to a ujede někam za hory. Radost, vyvázli jsme, ale zmocňuje se nás paranoia zoufalství: co když s autem frkne? Co my tady v horách, pasy a peníze v kufru?
Když nás pak ten druhý naloží do svého auta a odveze za kopec, stydíme se. Horský řidič mi vrací klíčky a snaží se mi cosi řecky vysvětlit, pochopím jen že mi radí šlapat na plyn: „Brrm, brrm.“ Děkujeme ostošet (v duchu se stydíme), nabízíme cokoliv, alespoň peníze, ty si ale v žádném případě nevezmou. Jeden mluví anglicky: „You are welcome, my friend!“, potřásáme si rukou. „Let us at least buy you a dinner… or anything.“, chceme oplatit pomoc, ale ne. Jen se ptá, odkud že jsme. „Czech republic“. Nechápe, nezná. „Small country next to Germany, next to Poland, you know…“, to už je jasnější, stejně jsme pro ně z jiné planety. Chtěl bych aspoň říct: „Tak až budete někdy v Praze, dejte vědět, budete našimi hosty“, ale to očividně nemá cenu.



Ukloníme se, poděkujeme ještě desetkrát a odjíždíme. Svůj dluh oplatíme někdy jindy a někomu jinému. Vracíme se zpátky na sever, do Anogie, ale cestu dál na jih nevzdáme. Teď už ne. Hory objedeme po červené asfaltové highway.

U hipíků v Matale
Podvečer přijíždíme konečně na jižní pobřeží, do Mataly. V Matale je hned u pláže skalní stěna se stovkou jeskyň, které ve zlatejch šedesátejch obydleli děti květin, zpívala jim k tomu osobně Janis Joplin, policie jim to zatrhla až někdy v polovině sedmdesátych let. Jeskyně už jsou dávno prázdné, dneska je z nich turistická atrakce, přesto se jižní pobřeží, nebo minimálně Matala, liší od turistických letovisek na severu. Jiný druh lidí, možná mladších, živější atmosféra, minimum package tourists.



Nás se zmocňuje euforie: zapadá slunce, mořem se valí vlny, v pěně ze sebe smyjeme prach z hor (a zápasu s uvízlým autem). V soumraku si prolezeme jeskyně (spíš skalní byty) a vyrážíme na noc jižním pobřežím do rybářského Plakiasu na večeři.

Plakias
Tady to žije, milujeme jižní pobřeží. Večeře v taverně Christos, pak kafe s výhledem na noční moře.



V noci zpátky na sever, do Bali a spát.

do dalšího dne (středa 24. 8.) tudy

posted by Vratislav Šlajer @ 8/23/2005 06:59:00 odp.