Cílová rovinka.
Do zítra v Třeboni, nechce se nám pryč. Dorazil Tomáš se ženou, podvečer ve Zlaté Hvězdě, na doslech chůvičky (dítě v hotelu o patro výš). V deset nás vyhodí, mrzneme na náměstí (původně schlaftruňk), chůvička pípá, není v dosahu. A pak: žena jde spát, ta moje taky, zkoušíme s Tomášem ještě sami: všude ježci (zavíraj v lázních brzo), vetřeme se U Lébrů, "Jdeme na ten skvělej hruškovej koňak!". Došel, ale funguje to, slečna nás pustí dál.Za barem Jakub: to je ten co vypil dva litry irský whisky (na Silvestra) a zlehka potom přimhouřil oči. Tak nějak mu to tady patří (Restaurant u Lébrů), plní nám skleničku pořád dokola. "Něco podnikneme, když ty vaše spí, co?". Jak vám to zní: manžel si vyrazil bez ženy! To by mě nenapadlo, kategorie jsou mi cizí, ale tady si na to asi potrpí...
Jakub na Tomáše, že vypadá jako Péťa Písařík, "Takže musíš bejt dobrej chlap!". Jasná věc. "Péťa je abstraktní malíř, ale to nevadí." Doráží další hoši co obsluhujou v okolních hospodách, prej se někam půjde. Takhle to tady chodí, že se po práci někam chodí. (Je tu i ten, co nás obsluhoval na Baště, začínám si připadat jako doma, když tu všechny znám.)
Nakonec jsme snad i bratranci, pijem irskou whisky, třikrát destilovanou se správnou výslovností (džemeson nebo tak nějak), dostanem i jugoslávskou slzu.
Když pak holky barmanky odjedou na kole, dveře se zavřou, že se jde jinam. Jenže my s Pěťou Písaříkem už to nevidíme, podle slíbíme: "My vás doženem" a jdeme spát.
Takže dobrou noc.
posted by Vratislav Šlajer @ 8/14/2005 11:50:00 odp.
0 comments
