Půlnoční cestování.
Plánujeme svatební cestu. Zásadní věc. Zatím jsme spolu byli na prázdninách jen jednou, loni v Paříži, nikdy jindy nebyl pořádně čas. A letos k moři. Na mojí straně trochu skepse, moře mě láká spíš jako symbol než místo k odpočinku, pláž mě dokonce děsí. Hledáme zájezdy v poslední minutě, prohlížíme si internetové stránky středomořských letovisek, říkáme si jak Petr vyprávěl, že Kréta je vyprahlá a na Zakynthosu jsou komáři, do toho nám Tomáš posílá svoje fotky z chorvatského Trogiru z penzionu dvojčat Vinci a Marii, skáčou nám tu jedna nabídka za druhou, těžko se v tom vyznat. Většina cílů které vybereme je plná... Nakonec přistáváme v Řecku, paní z cestovky říká: "Máte štěstí, o tenhle zájezd je velký zájem, skoro už nebylo místo". To mě vyděsí ještě víc, představa horkého moře narvaného češtinou mi nepřipadá romantická... alespoň že je to ten ostrov.
Ale lhal bych, kdybych tvrdil, že se netěšim.
Žehlička.
Večer. Sedím v kavárně, schůzka narychlo, práce jen chvíli, pak povídání, trochu se to protahuje, připozdívá se. Bára už je doma, posílá mi textovou zprávu:
Rozsvícená koupelna, otevřená ložnice, zapnutá žehlička!
Sakra. Řikám: "Musim domů, žena píše: Rozsvícená koupelna, otevřená ložnice, zapnutá žehlička!" Reakce mě překvapí. Tomáš (ženatý): "To máš dobrý, taková hezká výzva, tak spěchej!" Já samozřejmě vím, co zpráva znamená (nechal jsem ráno otevřenou ložnici, kde pak celý den řádí kocouři, nezhasnul jsem v koupelně a žehličku nevytáhl ze zásuvky). Takže na co bych se měl těšit? Zpráva přečtená u kavárenského stolu ale působí v úplně jiném kódu. Manželská šifra? Rozsvícená koupelna, otevřená ložnice, zapnutá žehlička... Chápu: světlo, sprcha, otevřeno do ložnice. Jen ta žehlička je trochu perverzní... Ale protože my s manželkou nemluvíme v kódech, ale necháváme slovům jejich význam, jednoduše odpovím, že mě to mrzí a přijdu za chvíli. Protože i když mě to pobaví, vím co zpráva znamená.
A když přijdu domu, o zprávě už nemluvíme. Jen se dohodneme na tom, že budeme na noc pouštět kocoury do ložnice, aby jim nebylo smutno.
A když teď řeknu, že večer nikam nejdu a budu doma, zpráva od kamárada v kódu: "Aspoň si užiješ žehličku" mě už nepřekvapí.
